První zmínky o migréně se objevují již na sumerských deskách, jejíž datování spadá do období tři až čtyři tisíce let př.n.l. Dá se předpokládat, že migrénu znali i ve starém Egyptě. Byla dávána za vinu démonům, kteří se snaží uniknout ze svého vězení, kterým je lebka. Řecký lékař Gálém jako první pojmenovává hemikranii, jde o bolest, kdy lze hlavu rozdělit na dvě poloviny, z nichž bolí pouze jedna.
Současný lékařský pohled
Migréna je neurologické onemocnění, vyznačující se opakovanými záchvaty silných bolestí hlavy, které jsou doprovázené citlivostí na světlo, zvuky, pachy, nevolností, někdy i přidruženými dalšími projevy jako porucha zraku, citlivosti apod. Záchvaty trvají několik hodin, ale i 2 dny. Mohou někdy pacienta dočasně zcela vyřadit z práce či běžného života. Pokud jsou záchvaty silné, časté – výrazně omezují kvalitu života. Trpí jí velký počet jinak zdravých osob od dětství až po vyšší věk, více jsou postižené ženy.
Migréna může, ale nemusí být dědičné onemocnění, průběh ovlivňuje i životospráva a správně vedená léčba. Migrenik by měl být vyšetřen neurologem, aby se vyloučila vážnější příčina bolesti hlavy, jako je nádor mozku, neuroinfekce, postižení krční páteře apod. Neurolog najde pro pacienta vhodnou léčbu akutního záchvatu, u těžšího průběhu i léčbu preventivní.
Léčba migrény je předmětem vědeckých výzkumů, v současné době klinicky zkoušejí a ověřují další nadějné preventivní léky.
Při záchvatu
V okamžiku, kdy se dostaví záchvat, zajistěte si teplo, klid, dostatek tukutin, pro někoho může být vhodná i tma.
Klinické hodnocení na toto onemocnění aktuálně probíhá. Přihlaste se zde.